Z Ostravy za kamzíky !!!

Do lesa chodím jen rekreačně, v Ostravě jich zase tolik není. V květnu mě kamarádi Jirka Pecháček s Milenou Hamerskou pozvali ke spolupráci. Pro kulturní festival Bezručova Opava, jehož téma je letos „Mezi námi zvířaty“, připravují video-dokument o jesenických kamzících. Mám upravit text a namluvit komentář, když jsem ten herec. Souhlas. O kamzících jsem už někde něco slyšel, vím, jak vypadají, žádný problém.

Co mě čekalo, byla bomba! V Kocourkově by nevymysleli větší absurditu:

Někteří ochránci přírody chtějí vyvraždit kamzíky, kteří jsou v Jeseníkách už skoro sto let.

Je to možné? Bohužel ano! Z materiálů, které Jirka s Milenou shromáždili, je to zřejmé.   

Ale pěkně po pořádku.

První kamzíci byli v Jeseníkách vysazeni před téměř sto lety, přesně 22. února 1913. Začátky byly velmi těžké a složité. Dlouhých 26 let trvala první část náročné práce a péče lesníků, než kamzičí zvěř v Jeseníkách zdomácněla. Dalších 40 let trvalo, než se kamzíci natolik rozmnožili, aby vyvstala potřeba s nimi myslivecky hospodařit. V roce 1979 byla vyhlášena v Jeseníkách „Kamzičí chovatelská oblast“. Současně vznikl z odborníků státní správy, lesníků, myslivců a ochránců přírody „Poradní sbor pro chov kamzíků“, který hospodaření s kamzičí zvěří metodicky řídil.

Počátek 90. let přinesl řadu změn v organizaci státních orgánů. Ty spolu se změnou zákona o myslivosti způsobily zánik poradního sboru i chovatelské oblasti. Pro kamzíky začala doba temna. Legislativní situace umožnila, aby v letech 1993 – 2003 soukromí nájemci honiteb s tichým souhlasem ochránců přírody a Lesů ČR vystříleli téměř celou jesenickou kamzičí populaci. Z původních více než 650 kusů z roku 1993 jich v roce 2003 zůstala pouhá stovka.

Tuto kritickou situaci se v roce 1998 snažilo řešit ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Českou mysliveckou jednotou. Do jednání vstoupilo ministerstvo životního prostředí, které ale v roce 2000 formulovalo své restriktivní stanovisko k chovu kamzíků. Přes upozorňování z mnoha stran na potřebu koncepčního řešení neučinilo MŽP pro záchranu kamzíků do dnešního dne nic!

V roce 2004 Krajský úřad Olomouckého kraje na návrh Inspektorátu Lesů ČR znovu vyhlásil „Kamzičí chovatelskou oblast“ na území Hrubého Jeseníku. Obnovil také činnost „Poradního sboru pro chov kamzičí zvěře“. Zdálo se, že kamzíci jsou zachráněni. Opak je, bohužel, pravdou!

Po více než 90-ti letech péče a ochrany jesenických kamzíků Správa Chráněné krajinné oblasti Jeseníky s dalším chovem kamzíka nesouhlasila a nesouhlasí do dnešního dne s odůvodněním, že: „Dlouhodobým cílem ochrany přírody vždy bylo a je vyloučení kamzíka horského z chráněné oblasti A to paradoxně přesto, že od svého založení v roce 1969 dlouhé období kamzíka chránila a dokonce ho měla ve svém znaku. Účelové argumenty Správy CHKO Jeseníky proti kamzíkům byly postupně odborníky vyvráceny. Dnes jí zůstává pouze argument nepůvodnosti kamzíka v jesenické přírodě. Ovšem, aniž by kdokoli nepůvodnost závazně definoval. Vzhledem k historickému vývoji je totiž obecný argument nepůvodnosti možné použít vlastně na cokoli.

Přes výhrady odborníků i veřejnosti tento záměr Správy CHKO Jeseníky podporuje i Ministerstvo životního prostředí!

Tolik fakta.

Jsem člověk, který preferuje zdravý rozum. Tyto skutečnosti a absurdita celé situace mě vyprovokovaly k aktivitě.

    Já, městský člověk, který byl v horách naposledy se základní školou, sbalil jsem kanady a vyrazil do Jeseníků. S Jirkou a Milenou jsem tři dny po horách neúspěšně naháněl kamzíky, v bílé tmě si dal černou kávu na „Švýcárně“, za pár dní údolím Bílé Opavy pokořil Praděd, abych se z toho v hotelu Kamzík týden léčil, a vymýšlel, co a jak. Výsledkem je petice Za záchranu a zachování populace Kamzíka horského v pohoří Hrubého Jeseníku pro příští generace.

Pokud Vás situace jesenických kamzíků nenechává v klidu a chcete nám se záchranou kamzíků pomoci, připojte svůj podpis a šiřte petici. Další informace najdete na www.kamzici.net . Za kamzíky Vám děkuje Bc. Zdeněk Pavlíček.

PS: Když jsem v masce a kostýmu Děda Praděda sbíral podpisy pod petici na vrcholu Pradědu, dva z turistů po přečtení odmítli petici podepsat s tím, že to nemůže být pravda, že něco takového není možné, že si dělám legraci, a hledali skrytou kameru. Chápal jsem je, potvrzovali tím absurditu celé záležitosti.